Dnešní generace dětí se už nedokáže zabavit panenkou nebo autíčkem. Je to pro ně neuvěřitelně nudné, nezáživné a málo akční. Potřebují neustálé pohyby, zvuky a světélkování. Děti si navykly na akční střílečky, ale nedokážou v klidu poslouchat pohádku. Pokud se již do nějaké zaposlouchají, jsou ke konci velmi zklamané, že v ní nikdo nikoho nezastřelil, že princ nakonec přežil a vyvázl bez zranění, nebo že princezna nejezdila v nejmodernějším a nejrychlejším autě na zemi.
Na vině nejsou určitě jen rodiče. Může za to celkově naše celá společnost, která je neuvěřitelně rychlá. Rychlá je i doba, ve které žijeme. Děti musíme učit něčemu jinému, než jen ťukání do mobilů. Kdo na to ale v dnešní době má čas? Všichni stále někam pospíchají a jsou v neustálém časovém pressu. Rodiče nemají čas téměř ani na sebe. Co pak dělat?
Teď nemůžu, tady máš mobil.
Velmi častá výmluva dnešních moderních maminek. Všechny spěchají a nemají na své děti čas. Dítko si pak vezme mobil, v nejlepším případě si už samo zapamatovalo gesto nebo kód k otevření mobilu, zapne si svou oblíbenou hru a hraje si. Maminka má na chvíli od dítěte klid, ale po patnácti minutách se dítě znovu ozve. Kdyby se maminka rozhodla začít číst dítěti pohádku, nebo s ním jít na procházku, chlapečka nebo holčičku by to unavilo a ještě rádo by zalehlo do postýlky. Dá se říci, že takové chování a výchova (jestli se to tak dá vůbec nazvat) začarovaným kruhem.
Mobily, tablety, počítače
Rozhodně nejde jen o mobily. Jde i o tablety a počítače, které bohužel čím dál častěji můžeme spatřit i ve školkách, kde se očekává, že si paní vychovatelky budou s dětmi hrát a učit je manuální zručnosti. Je to velmi smutný pohled, když si pak děti neumí zavázat tkaničku u boty, nebo vybarvit bez přetahování motýlka, ale velmi obratně dokáží v animované hře Krteček prstíkem vykopat Krtečkovi jámu.
Rychlá doba, rychlé dětství
Mají takové děti ještě doopravdy dětství? Většina z nich si nikdy nebude moct hrát na schovávanou v lese, skákat do rybníka, nebo mít radost z toho, že si vyrobily svůj první prak. Musíme si uvědomit, že je jen na nás, jaké si je vychováme. To oni budou jednou léčit naše nemoci, hasit naše domy, nebo vládnout světu.
